OFICIÁLNÍ POTVRZENÁ TEORIE VZNIKU KAPELY (čti Bé lues)

Pro příští generace sepsal Pavel Hronek

 

Shodli jsme se v podstatě jen na tom, že počátky naší kapely sahají někdy do minulého století. Přesnější datum

vzniku je předmětem dohadů a bude zásadním úkolem pro příští generace, ale jako zakládající člen tohoto společenství

si dovoluji stanovit rok 1999 jako nejpravděpodobnější. Co ale je nesporné, je místo vzniku. Byla to

ona legendární hospoda U Netopýra utopená v křivoklátských lesích, kde se potkávaly kapely zvučných jmen

jako Pilot Jirka, Wish Pull Myš, Notoryka, Školení sester a mnoho dalších. Nadšení kapel bylo tlumeno nedostatkem

kvalitního, přesněji řečeno základního vybavení, bez kterého hudbu prostě dělat nelze. Kapely si vzájemně

půjčovaly aparáty i hudební nástroje. Byly kapely bez vybavení a individua bez kapel. Patřil jsem do té

druhé skupiny. Na hraní jsem často musel čekat až do časných ranních hodin. Čas vyvrcholení nastal po té, co

se na mém aparátu ukojili kytaristé výše zmíněných skupin. Vážené zbylé publikum už nebylo ve stavu, který

by umožňoval dostatečně docenit pokroky v mé hře na elektrofonickou kytaru neboli sólici (Rocková škola

Mlýn, lektor Norbi Kovács) a tak jsem se rozhodl založit kapelu které budou patřit lepší hrací časy.

 

Pro vznik kapely se klíčovým momentem stává setkání s člověkem, který zjevně patřil do skupiny „bez skupiny“,

který tehdy půjčil bicí set, zakoupený od Skorpions. Jeho počínání jsem si tehdy vysvětloval tak, že jako

majitel pojišťovací agentury se vystavením drahého nástroje smečce rockových šílenců pokouší o pojistný podvod.

Nebylo tomu tak. I on byl nadšeným muzikantem. V té době hrál s Ilonou Csákovou. Jmenoval se Tomáš

Waschinger (Ex Lucie, Petr Muk Band, Všichni Svatí). Oběti hudbě bývají holt vysoké. A tak jsme se domluvili,

že na příští akci budeme kapela. (Pravděpodobný přepis hovoru: Čau, já jsem Pavel. Nechceš tady příště hrát se

mnou?“ „Tak jo“) Dva je na kapelu ale málo... Zavolal jsem kytaristovi Vaškovi Křivancovi (Burma Jones),

s kterým jsem kdysi trávil rok vojenské prezenční služby (dědečkové nechť dnešní generaci tento pojem laskavě

vysvětlí pozn. autora) A basa? Majitel restaurace U Netopýra lékař Michal Jurovčík umí na všechno. Vyfasoval

basu.

 

Další koncert jsme se tedy posunuli do kategorie „kapela“ s názvem Fat Fly (Tlustá Moucha).

 

Je půl dvanácté, chlapci, připraveni odpálit první tóny skladby Žlutého psa Skoro blues, se mě zeptali, co budeme

hrát a v čem to je. Oni se na to ani nepodívali....!! „ V Dé, vy voli. Já, to nějak rozjedu a vy se přidejte...“.

Na první tóny NIKDY nezapomenu. Oni totiž uměli hrát!

 

A byla na světě tradice: Zkoušet se nebude a začínám já.

 

Vašek dojížděl z Plzně, měl to trochu z ruky a tak ho u kytary vystřídal Petr Váňa (Ex Vanastový věci, Toyen,

dnes Všichni Svatí, Veteráni studené války, Vítkovo Veteráni). Zdravý základ kapely byl založen. Přejmenovali

jsme se na B.LUES, původní název si totiž někteří členové brali osobně.

 

Kapelou prošla řada amatérských zpěvaček, hráčů na dechové nástroje, hráli jsme na všech možných i nemožných

podiích včetně Lucerny (mjúzik baru samozřejmě). Právě tady jsme udělali jedinou výjimku se zkoušením,

protože s námi měl zpívat Petr Muk. Tehdy s námi zkoušela členka jeho kapely Míša Klímková. A zůstala.

Silvestr 2006 v restauraci Rozmarná nás spojil s Bohoušem Josefem (Burma Jones), který se stal nedílnou

součástí kapely. Názor na klávesy (ano Tome, neříká se varhaník, ale klávesák) jsme změnili s příchodem

Pavla Jirouška (O2 Telefonica, v současnosti Veteráni studené války, Vítkovo Veteráni), úžasný perkusista

Standa Amcha (Burma Jones) tým kapely dovršil a de facto uzavřel. Občas s námi hostuje Norbi Kovács (Ivan

Hlas, Lokomotiva).

 

Hrajeme v elektrické sestavě, nebo unplugged a po všech těch letech nás to strašně baví. Dokonce bych řekl, že

čím dál víc. Možná je to proto, že ačkoli hrajeme dokola stejné písničky, lidi na nás pořád choděj. Jo, a bez nich

by nás to fakt nebavilo.

 

V Praze 2018